Hudba

Přiznám se, že již léta si v praxi ověřuji teorii, že už podle názvu se často dá dobře odhadnout, jakou hudbu bude dotyčný soubor provozovat a často i jaký má názor na svět. U skupin pojmenovaných Slza či Poetika asi nepřekvapí, když mají blízko ke kýči, formace s názvem Punk Floyd asi nebude hrát jazz, ale přesto… Číst dál...

Snažil jsem se rozhodit sítě po e-mailech i cíleně na facebooku, občas jsem případně dával jakousi řadu návodných otázek à la první setkání s hudbou Charlese Minguse – vliv – oblíbené dílo – názor na desku Mingus od Joni Mitchell apod., ale hlavně jsem zdůrazňoval, že stačí vlastně jakákoliv imprese. Někdo mi nakonec… Číst dál...

To úterní ráno, 22. listopadu 1966, čekal s pětiletou dcerou Carolyn na vystěhování ze svého studia na newyorské Great Jones Street 22. Dobrá adresa mezi Broadwayí a Bowery v jihovýchodním Manhattanu. Kousek od centra tehdejšího uměleckého života NY s paprsky do přilehlých ulic. Velký, ideálně členěný… Číst dál...

V jazzových dějinách vzácně byly okamžiky, kdy po boku významných muzikantů stály ženy. Takové, co je dokázaly podporovat po celou jejich kariéru, jako například Pannonica de Koenigswarter-Rotschildová, spolumanažerka pianisty Theloniouse Monka a jeho podporovatelka v osobním životě, nebo Sue Mingusová, žena a manažerka… Číst dál...

Jak splnit zadání „připomenout nejzajímavější spoluhráče Charlese Minguse“ a nesklouznout k pustému seznamu či výčtu „who is who“ v bebopu, hard bobu, post-bopu, třetím proudu i free jazzu? Nezbývá než být subjektivní a hodně toho vynechat. Vezměme téma víceméně chronologicky a většinou v souvislosti s vydanými… Číst dál...

Když jsem se někdy loni dozvěděl, že bude Pražský improvizační orchestr hrát Charlese Minguse, evokovalo mi to dávnou vzpomínku na den, kdy mému otci někdo přivezl desku Mingus od Joni Mitchell. Joni jsem zbožňoval od doby, kdy jsem ji viděl ve filmu The Last Waltz, Mingus sám pro mě byla taková trochu záhadná postava, ale reflektoval jsem… Číst dál...

Oba předcházející tributy Minguse vtělily do své vlastní vize – Schuller jej zasadil do evropské tradice a Mitchellová jej prezentovala jako romantického představitele zanikající éry. Kolektivní impakt zatím posledního holdu Mingusovi Hal Willner Presents – Weird Nightmare: Meditations on Mingus (Columbia 1992), zorganizovaný autorem podobně… Číst dál...