Hledání básnivého snivce
Skutečnost, že je osobnost Pavla Zajíčka komplikovaná a složitá, je asi jasná i těm, kteří se s ním zblízka nikdy nesetkali. Sám k němu mám dodnes velký respekt; vždy na mě působil hodně přísně, ale zároveň i křehce, jako by onu vnější nepřístupnost používal jako určitý obranný prvek. A už…
PZ v konzervách
Před časem jsem, úplně náhodou, pro účely jednoho internetového článku, zjistil poněkud šokující fakt: že taková legenda, jakou bezesporu jsou DG 307, nemá žádný videoklip. A že i na internetu dostupné koncertní videonahrávky na tom nejsou o moc lépe – těch, které mají obstojný obraz a špatný zvuk, a nebo…
Eugen Brikcius uvádí: Díl třináctý/Karel Šiktanc & Pavel Zajíček
Karel Šiktanc (1928) Na rozdíl od Vás dostal Karel Šiktanc Cenu Jaroslava Seiferta dvakrát. Máte tušení, čím si to repete zasloužil? První dekorování jsem zmeškal. Přišli jsme tak o vzájemné objetí. Musel jsem tedy dostat druhou šanci. I tu jsem propásl. Přemýšlivým porotcům nezbylo než dát cenu i mně. To…
Nemám výtvarný školy
V případě výtvarného umění nelze u Pavla Zajíčka mluvit jen o obrazech, které začal vytvářet pravidelněji začátkem 90. let minulého století, ale je nutno vrátit se hlouběji do historie. Výtvarná práce vždy patřila k další tváři jeho uměleckého vyjádření, vždy byla specifická a odlišovala se, stejně jako vše, co Zajíček…
Velký básník nemůže jinak
Číst soustavně Pavla Zajíčka (narozeného přímo v půli dubna tragického jednapadesátého roku, kdy umřeli Konstantin Biebl nebo Karel Teige), konzumovat jeho literární dílo ve velkém, pět šest knížek jeho básní a próz na jeden zátah, může být někdy na škodu věci, skoro kontraproduktivní. Člověk sice záhy získá dojem, že Zajíček…
HVĚZDY V POLOSTÍNU: MELANIE SAFKA
Melanie Safka vl. jm. Melanie Anne Safka-Schekeryk. Nar. 3. 2. 1947, NYC, New York, USA. Důležitá alba: Born To Be (Buddah 1968), Affectionately Melanie (Buddah 1969), Candles In The Rain (Buddah 1970), Leftover Wine (Buddah 1970), Melanie At Carnegie Hall (Neighborhood 1973). Písně, které stojí za to: Beautiful People, Candles…
Jan Burian: Co jsem nezapomněl aneb Z deníku potulného písničkáře (1952–1991)
Název vzpomínek básníka, prozaika a písničkáře Jana Buriana (nar. 26. března 1952) Co jsem nezapomněl naznačuje jistou spřízněnost s jeho starším textem Rychle, než to zapomenu. V letech 1982 až 1985 si Jan Burian psal soukromé zápisky, které vydal v samizdatu. S ohledem na skutečnost, že se text mohl dostat do ruky komukoliv,…
Gabriela Těthalová: Baví mě přesahovat řád výchozích pravidel
Gabriela Těthalová je mladá současná umělkyně zaměřující se na abstraktní malbu. Prošla ateliéry na pražské UMPRUM, AVU a Vídeňské akademii, nyní se věnuje své tvorbě v Hamburku, kde také dovršila své umělecké vzdělání. Její cesta k tomu, že se chce věnovat výtvarnému umění naplno, profesionálně, nebyla úplně standardní… Jak jsi…
Hvězdné okénko
Tichá dohoda: Tulák po hvězdách Tata Bojs nás posledně vzali na „okraj velkého nic,“ kde bylo „ticho jako v hrobě.“ Jinými slovy jsme natáhli bačkory a namířili si to do tmy bez zpáteční jízdenky. Je však vážně nutné zemřít, abychom se stali tuláky po hvězdách? Co kdybychom s vesmírem uzavřeli…
Miroslav Posejpal: Stellar Voices
Když vyměnil Miroslav Posejpal cello za kytaru, litoval jsem toho. Struktury, které dokázal s pomocí looperu, delaye a zvukových efektů na cellu vytvářet, byly úžasné a neměly ve světě obdoby, a to ještě dokázal obdivuhodně vnímat své spoluhráče. Sólové kytarové album Stellar Voices však ukazuje, že mu výměna nástroje na kvalitách…
Ad hot
Uf! To jsem to před měsícem vymňoukl! Domnívaje se, že v prvém letošním čísle UNI najdou eventuální čtenáři text o už vlastně přežitém Trumpově povolebním trucování. Ťukal jsem ho v den vyjádření tzv. volitelů, které má podle dávných tradic 6. ledna akceptovat i Kongres a uznat tak vítěze. Což se i nakonec stalo. Ale koho by napadlo, jaký těsně před…
Uchamžiky
Mám kapely vyloženě srdcovní a zásadní, ale mám i takové, které takové místo nezaujaly, ale přesto mě zaujaly. To jsem si uvědomil, když jsem si teď znovu pustil Sigue Sigue Sputnik. Ti nikdy nebyli v mých top ten, žádné z jejich dvou alb by se mnou asi na opuštěný ostrov nejelo, ostatně pořádně jsem se k nim dostal až relativně…
Postila
Při pochvalném výčtu svých předků nemohu zapomenout na dědu z otcovy strany. Bohužel jsem ho nikdy neviděl. Post illa verba dodávám, že byl jako důstojník těžce zraněn na frontě. Dlouho umíral v polském špitálu. Babička Brikciusová za ním pravidelně jezdila. Když umřel, dostala jako vdova od prezidenta Masaryka trafiku, opravdickou trafiku na Wilsonově nádraží. Mému otci se to gesto málem…
ARNAUD BUKWALD: La Marmite Cosmique 7 – Uncle Bizarre
Svérázný a bez nejmenší nadsázky renesanční avantgardní francouzský umělec, skladatel a hráč snad na jakýkoli nástroj potřebný pro chutný mišung, přidávaný po špetkách i hrstech do sady náplní jím tvořených unikátních nádob, je mimořádně eklektický výstředník par excellence. Album Bizzaremporium (2011) může být takovým „identifikačním“ vlomem k výtvorům Arnaudovy melanže podivínského…
DESIDERII MARGINIS: Serenity/Rage
S vydavatelství Cyclic Law jsme v minulém čísle slavili dvacet let fungování, a tak si pojďme recenzí rozebrat jedno z letošních, zde vydávaných alb. Volba padla na švédský projekt Desiderii Marginis Švéda Johana Levina. Ten je aktivní od roku 1993 a byl výrazným pilířem legendárního dark ambientního vydavatelství Cold Meat Industry. Zatímco…
CHRISTINA VANTZOU: No. 5
Vizuální umělkyně, experimentální filmařka a ambientní skladatelka Christina Vantzou je na roztrhání. Po vydání čtvrtého dílu své číslované sólové série v roce 2018 přišla s remixovým pokračováním, dvěma kooperacemi s Johnem Also Bennettem, stejným počtem „skupinových“ kolaborací, dvěma dlouhohrajícími experimenty nazvanými Releasing Spores a Multi Natural a několika releasy kratší stopáže. Po…
David Fligg: Dopis od Gideona
nakladatelství P3K, 2019 Když britský muzikolog David Fligg dokončoval v Praze průzkum partitur Gideona Kleina, předčasně zemřelého skladatele a klavíristy, doslova v posledních minutách před odjezdem mu archivářka podala dopis. Byl skoro nečitelný, napsaný tužkou. David Fligg se osobní korespondencí Gideona Kleina nezabýval. Ten dopis na něj ale udělal takový…