V covidové bouři toužili odjet z nucené irské izolace domů a když to nešlo, alespoň si domov připomněli písněmi, hledajíce u toho odpovědi na otázky, co pro ně vlastně domov znamená a proč předtím, než zemřeme, musíme žít. Věc se navíc nemá tak, že kdyby nebylo covidu, album by nevzniklo. Kdyby nebylo…

Peter  Sarstedt, vl. jm. Peter Eardley Sarstedt. Další um. jména: Peter Lincoln. 10. 12. 1941, Nové Dillí, Britská Indie – 8. 1. 2017, Sussex, Anglie. Důležitá alba: Peter Sarstedt (United Artists, 1969), As Though It Were a Movie (United Artists, 1969), Every Word You Say Is Written Down (United Artists,…

65daysofstatic: No Man’s Sky: Music For an Infinite Universe Sotva se s omračujícími plameny nosných raket rozplynul vztek z defraudovaného kosmického ráje na Zemi, shlukla se mračna pochyb do neméně dotěrného mlhavého otazníku: co nás v nekonečném vesmíru vlastně čeká? Bude slibovaná budoucnost k nalezení alespoň na poslední nedobyté hranici země nikoho? Revoluční…

Kniha Klíč k životu (Galén) přináší vzpomínky Miroslava Vitouše (* 6. prosince 1947 v Praze), českého jazzového kontrabasisty a baskytaristy. S bratrem Alanem a klávesistou Janem Hammerem ml. založil v roce 1961 Junior Trio, nejslibnější českou jazzovou kapelu všech dob. Po vítězství v mezinárodní hudební soutěži ve Vídni (1966) si zajistil stipendium na Berklee…

Poslední ze svaté trojice slovenských nezávislých vydavatelství, která před dvěma dekádami spustila svou činnost, byl label Hevhetia. To se vydalo jiným směrem než spolubojovníci Slnko a Deadred Records. Výjimečnost „hudebního projektu“ snoubícího v sobě lásku k jazzu a alternativní hudbě obecně s promyšlenými marketingovými plány, je dána osobou otce zakladatele Jána Sudziny, se…

„Panebože, to je hudba, která by člověka donutila skočit z okna.“ Takové myšlenky běhaly před třemi roky hlavou Američance Natalii Komarove při poslechu písniček, které si pouštěla její dcera. Komarova již dále nesnesla přehlídku depresivních songů a úlevu se pokusila najít v tom, na co měla talent a čím se živila –…

Petr Kouba (1947) Jak jste našel Petra Koubu? Našli jsme se, aniž bychom se hledali. Stalo se v roce 1980 ve Vídni. Vztah byl zpočátku poznamenán vzájemnou nedůvěrou. On si myslel, že se vytahuji, a já zase, že strana protivná se podceňuje. Věděl jsem, že maluje. Netušil jsem, že píše. K jeho…

Americký punk 1980–2020? Na stručnou otázku jasná odpověď: Bad Religion. A nejenom škatulka, nebo „známka“ punku, taky neopunku a melodického hardcore. Nikomu jinému ten prvotní elán i jistá obsahová závažnost tolik dekád nevydržely. Offspring? Zhasli po třetím albu a přes čtvrtstoletí mlátí dávno vymlácenou slámu. Green Day? Tam nebylo nikdy…

Posluchači by mohli být nadšeni a recenzent nadržovat už jen proto, že po téměř desetiměsíční pauze lze konečně zase slýchat živou hudbu. Už proto, že dvakrát odložené těšení se na koncert Anny Marie Jopek se konečně naplnilo. Dva freneticky vyaplaudované přídavky hovořily za vše. Ovšem vystoupení bylo vynikající bez ohledu…

Americký label Kill Rock Stars se z hnízda punkrockově rozhněvaných žen stal renomovaným indie domovem solidního nezávislého rocku. I přes koronavirovou nepřízeň vydavatelství slaví vesele své narozeniny a má proč. Na tuhle hlučnou oslavu se vyplatí vyrazit. Pamatujete na label K Records? S ním jsme na stránkách UNI v únoru 2017 slavili 35…

Občas se stane, že se mi „carpe noctem“ nepovede. Zpravidla to způsobují noční můry. Pak nezbývá než „carpe diem“. Onehdy jsem v ranní motolici přišel na to, jak na to. Abych si den mohl náležitě užít, rozhodl jsem se, že jej nestrávím nad jídelníčky, tedy čtením, ale nad básničkami, tedy psaním. Nejprve jsem se šel nasnídat do foroty jako velbloud,…

Uf! To jsem to před měsícem vymňoukl! Domnívaje se, že v prvém letošním čísle UNI najdou eventuální čtenáři text o už vlastně přežitém Trumpově povolebním trucování. Ťukal jsem ho v den vyjádření tzv. volitelů, které má podle dávných tradic 6. ledna akceptovat i Kongres a uznat tak vítěze. Což se i nakonec stalo. Ale koho by napadlo, jaký těsně před…

Mám kapely vyloženě srdcovní a zásadní, ale mám i takové, které takové místo nezaujaly, ale přesto mě zaujaly. To jsem si uvědomil, když jsem si teď znovu pustil Sigue Sigue Sputnik. Ti nikdy nebyli v mých top ten, žádné z jejich dvou alb by se mnou asi na opuštěný ostrov nejelo, ostatně pořádně jsem se k nim dostal až relativně…