Malé festivaly, jezdi jen na malé festivaly…
… říká si autor tohoto textu, který ani velké akce nevynechává, ale pro malé festivaly má slabost. Následující text je koláží z rozhovorů s organizátory malých, převážně hudebních festivalů, připravovaných takříkajíc na koleni, pro radost, a často za své. Proč to ti lidé dělají? Odpovídají Tomáš … Číst dál…
Tajné písně Itálie: Jak lovec bluesmanů mapoval před sedmdesáti lety mizející hudbu italského venkova
Itálie je kolébkou opery, ale skvěle se tu daří i jiným žánrům. O znovuobjevení lokální tradiční hudby se zasloužil americký folklorista Alan Lomax (1915–2002), jehož proslavily terénní nahrávky bluesmanů z amerického Jihu. Po 2. světové válce se Lomax zaměřil na Evropu. Když přijel do Itálie, setkal … Číst dál…
Fug You! XXXII.: Když má fízl pravdu
V posledním pokračování jsme to společně s ostrými hochy od policie pořádně nandali všem těm máničkám a hippíkům a vyhuleným pošukům, můžeme se tedy zevrubněji podívat na žeň, jakou ten divoký chicagský týden a běsnění všech možných silových složek státního aparátu zasel – protože, říkává se … Číst dál…
Francouzské delikatesy: Efemérní plody pařížského podhoubí REcyclerie, Cité fertile a Ground control
Struktura města je organická jako shluk propletených vláken. Podobá se neuronové síti či ji lze přirovnat k neviditelnému podhoubí lesa. Metafora mi vytanula na mysli v roce 2002, kdy rozbahněná Vltava zalila pražský Karlín. První, co na kalných usazeninách opět vyrostlo, byla svítivě zelená fasáda … Číst dál…
František Matula: Malíř s rýčem a krumpáčem
Františka Matulu znám mnoho let. Je lékař, houslista, malíř, zahradník a občas si odskočí do sklárny, aby vytvořil sem tam nějakou plastiku. Jeho obrazy jsou kaleidoskopem pozemských i mořských krajin, často si v nich podává ruce abstrakce s fauvistickými rozkvetlými loukami nebo s podzimními lesy … Číst dál…
Karel Vepřek: Služebníček
Zevrubný rozhovor s Karlem Vepřekem jsem plánoval dlouho. Vlastně jsem tu myšlenku nosil v hlavě od chvíle, kdy vydal roku 2018 překrásné album Blázen jsem ve své vsi se zhudebněnými básněmi Bohuslava Reynka. Další obrysy můj plán dostával v roce 2021 v souvislosti s vydáním impozantního … Číst dál…
Respect 2025: Hudba se vzkazem, že vzdát se naděje znamená stát se dobrovolně bezmocným
Festival se koná už po osmadvacáté, což je nejen úctyhodné číslo a pro dramaturga Borka Holečka také potvrzení toho, že vozit k nám neznámou hudbu ze všech koutů světa má pořád smysl. Rok se s rokem sešel a jsme pořád tam, kde jsme byli, a upřímně, možná ještě … Číst dál…
Pěnice a pěníci aneb Jazz a jeho odnože zpoza mikrofonů 10: Sachal
Volba pouze křestních jmen v záhlaví tohoto seriálu by se mohla jevit problematická, protože určitě v řadě případů čtenář netuší, o koho jde. I když se příjmení objeví hned na tomto místě čili v takřečeném perexu, novinářským jazykem kratším úvodu. Po jehož rychlém přelousknutí lze ovšem odhadnout, … Číst dál…
Tomm Procházka: Poezie noci a mýty světa
Co spojuje noční tvorbu Tomma Procházky, frontmana Dead Dog Legacy, s tématy lásky, ztráty a věčné touhy? Jak osobní zážitky formují jeho hudbu a proč je pro něj klíčová role rituálů a mytologie? V rozhovoru o eponymním debutu Dead Dog Legacy a formování kapely jsme se ponořili do světa, … Číst dál…
Trillium Anthonyho Braxtona: Honba za poznáním si žádá smysl pro humor
Anthony Braxton, jedna z nejvýznamnějších osobností soudobé hudby, se letos 4. června dožívá osmdesáti let. Jubileum zastihlo mistra uprostřed vytrvalé práce nad operním kolosem Trillium a pokračováním knižního cyklu Tri-Axing Writings. Před dvěma lety Braxton strávil nějaký čas v Praze, kde s Prague Music Performance Orchestra pod vedením … Číst dál…
Postila
Doporučuji jednomu každému, aby si přečetl Psychologii davu od Le Bona. Doufám, že mu nekomolím jméno, jak to činíval filozof Vladimír Borecký. Ten například Josefu Kroutvorovi, rovněž filozofovi, říkal Krautwurm. Ostatně Kroutvor si jméno komolil sám. Dokud jsem mu to osobně nezatrhl, … Číst dál…
Ad hot
Před lety jsem to napsal do sborníku k Jiřího pětasedmdesátinám. Tedy Černého (Po stopách Velkého mokasína, Galén 2011). A jde o věc podle mého zásadní. Totiž že to byla osoba velmi veselá, vtipná, humor, komické situace a vyprávění vyhledávající a sama mnohdy produkující. Jenomže v psaní … Číst dál…
Uchamžiky
Dnes bych tu rád zavzpomínal na příjemný koncertní zážitek tohoto jara, letenský minifestival VJEŽ fest. Vystoupila Františka, Anna Vaverková a Malej Péťa. Pozoruhodné bylo už jen složení naší výpravy: já, Bárka, naše mladší, sedmiletá dcera Anežka, a její o rok starší kamarádka Dorka. (Naše starší … Číst dál…
Vince Clarke: Songs of Silence
Elektronik Vince Clarke se veřejnosti představil už v několika podobách a slavných projektech. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat první album Depeche Mode, Yazoo nebo Erasure. Před lety překvapil minimalisticky tanečním albem ve spolupráci s Martinem Gorem z Depeche Mode. Jeho nový počin ale zaskočí možná … Číst dál…
Josefine Lindstrand
Švédská zpěvačka Josefine Lindstrand je známá i spoluprací s britským kapelníkem Djangem Batesem či americkým skladatelem Urim Cainem, s oběma vydala po dvou deskách. U nás jsme ji zaregistrovali především kvůli hostování s Davidem Dorůžkou (Silently Dawning, 2008) i koncertům v rámci Bohemia Jazz Festu 2009. Ve vlastní tvorbě … Číst dál…
THE BLADDERSTONES: Toilet Fame
Netuším, proč se deska jmenuje Toilet Fame, proč jsou fotky na obalu CD vyříznuté do siluet záchodových mís a proč kapela dotáhla fór vymyšlením DIY labelu Urinal Records. Zřejmě to souvisí s Močovými kameny v názvu power tria, možná našli hudebníci jméno skupiny napsané … Číst dál…
Jiří Plocek: Píseň jako symbol / Po stopách fenoménu lidské kultury
Po letmém pročtení by šlo nové knize Jiřího Plocka leccos vytknout. Autor rozdělil spis na dvě části. V první, nazvané prostě Symbol, nastiňuje funkci písně jako jednoho z důležitých symbolů pro animal symbolicum, jak trefně definoval náš živočišný druh novokantovský německý židovský filosof Ernst Cassirer … Číst dál…
Bella Ciao: Jacopo Tomatis
Bella Ciao, Sbohem krásko, patří k nejnahrávanějším italským písním, coververze natočili Tom Waits, Manu Chao, existuje dokonce česká verze otextovaná Michaelem Prostějovským s typicky nemastným-neslaným názvem Květy pláčou. Loni se Bella Ciao stala hymnou protestů v Iránu po politické vraždě dvaadvacetileté kurdské ženy Mahsy … Číst dál…
Velká bílá tůň, Petr Mano
Na obálce té knihy je chlap, který vypadá jako neworleánský bluesman. Ovšem podle jejího obsahu je jasné, že je to jeden ze životem otřískaných opilců, jimiž se kniha jenom hemží. Každý starý opilec přece vypadá jako bluesman a leckterý bluesman zase jako … Číst dál…