Jiří Imlauf: Psát písničku měsíc asi není moc cool, co?
Po rozpadu populární rockové kapely Houpací koně se její leader Jiří Imlauf našel v mnohem komornějším výrazu. Jako de facto sólový písničkář natočil „s trochou pomoci přátel“ album Teď, které nejen já považuji za pozoruhodnou událost letošního roku. V Čítárně Unijazz, obklopeni knihami, po kterých Jirka neustále pokukoval, jsme se … Číst dál…
Ondřej Kyas: Vytváření paralelního světa
Nejlíp se prý cítí v pozici sidemana, ale přesto už mu letos na jaře vyšlo čtvrté sólové (dvoj)album. Hraje na několik nástrojů, aranžuje, učí, zpíval ve sboru, skládá hudbu napříč žánry, a to jak tu moderní, tak i tu tzv. „vážnou“. Z rozhovoru jsem odcházel trochu s pocitem marnosti, … Číst dál…
Dorota Barová: Mám ráda, když se písničky obouchají
Jedním z nejlepších koncertů letošního festivalu v Boskovicích bylo pro mě vystoupení zpěvačky a violoncellistky Doroty Barové s kytaristou Miroslavem Chyškou v krásném prostředí boskovické synagogy. Už tehdy zaznělo několik Dorčiných nových písní z chystaného alba v českém jazyce, což je u této doposud převážně polsky zpívající písničkářky překvapivé. … Číst dál…
Beata Hlavenková se umí ohánět
Vydávat tři alba prakticky zároveň, to vypadá jako přímá a rychlá cesta k vyhoření nebo alespoň menšímu kolapsu. Ale kdepak, Beata působí v cílové rovince pracovního maratonu jako vždy vitálně a pozitivně, i když o vyčerpání se v rozhovoru zmíní. „Jen se to tak sešlo,“ konstatuje k souběhu … Číst dál…
Pěnice a pěníci aneb Jazz a jeho odnože zpoza mikrofonů 13: Kandace
Už tu byla řeč o José Jamesovi, který mimo jiné nahrál před časem poctu Billie Holidayové. A nebyl první ani poslední. Například letos vysekla Billie hodně specifickou albovou poklonu Kandace Springs. I když třeba poznamenat, že ne tak docela z vlastní iniciativy. A že ona … Číst dál…
Bruno Ferrandis: Pro mě je Josef K. Kafkou
Operu Philipa Glasse Proces (recenzi najdete v kuléru) nastudoval s členy operního orchestru Národního divadla moravskoslezského francouzský dirigent Bruno Ferrandis, který klade důraz na uvádění soudobé hudby. Nastudoval díla Salvatore Sciarrina, Klause Langa i Petra Kotíka nebo Michala Rataje. Dvanáct let stál v čele kalifornského … Číst dál…
Randy Newman: Od Vidláků k Putinovi
Randy Newman (nar. 1944) je u nás pravděpodobně nepříliš známým, nicméně prvoligovým americkým židovským hudebním umělcem hned ve dvou zcela odlišných žánrech – jednak intelektuálsky pronikavé a lakonicky podané sžíravé politické písňové satiry pro opravdové fajnšmekry, a jednak Oscarem a nesčetnými nominacemi na cenu Emmy ověnčeným … Číst dál…
John Taylor: Tramonto
My, posluchači, máme tu výsadu, že když významný muzikant nežije, jeho vydavatel při nějaké příležitosti dokáže v páscích vyhrabat neznámé interpretovy nahrávky, a nám ho tak v plné síle posmrtně připomenout. John Taylor, pianista a později také hráč na elektrické klávesové nástroje, pochází z anglického Manchestru (1942–2015). … Číst dál…
Jaromír Honzák, Milan Kohout: Vztek
Album dua Honzák – Kohout bude pro mnohé fanoušky Honzákových nahrávek překvapením, možná budou až zaskočeni. A jistě to nebude pouze tím, že jméno jeho spolupracovníka jim není známé – aby ne, Kohout, který se podle textu na bandcampu zapojoval do činnosti Charty … Číst dál…
ALTERNATIVA: Petr Vrba
Dlouhodobým cílem je předat Alternativu mladé generaci Trumpetista, improvizátor a člen řady mezinárodních projektů Petr Vrba stojí už několik let v čele dramaturgického týmu festivalu Alternativa. Otevřenost a nebojácnost, které považuje za klíčové i v hudební improvizaci, přenáší i do své kurátorské práce. Mluví o kolektivním přístupu … Číst dál…
Postila
Jerry Rubin se nás neodpustitelně drží, asi jako lejno košile. Nejenže napsal závazný almanach návodů k tvůrčímu žití nazvaný Do it!, ale sám vystoupil jako nespokojenec s establishmentem v procesu s tzv. chicagskou osmou. Záznam právní ostudy, kterou řídil soudce Hoffman, se jmenuje The Tales … Číst dál…
Uchamžiky
Už několik let se průběžně zabývám přepisy. Snažím se postupně digitalizovat všechny typy svých archivů: fotky, dokumenty, videa, audia. Ty věci potom samozřejmě nevyhodím; jen nemusí být na očích a po ruce. Stačí v krabicích a na půdě. Postupuji systematicky, ale občas se nechám strhnout nečekanou … Číst dál…
THE DEVIL’S TRADE: Vidékek vannak idebenn
Osoba maďarského zpěváka a skladatele Dávida Makó se už delší dobu pohybuje v okrajových metalových vodách. Nejprve jako součást doom metalové skupiny Stereochrist, v posledních letech primárně jako předák vlastního projektu The Devil’s Trade. Makóvo písničkaření patří k těm temnějším, které s folkem v tradičním pojetí … Číst dál…
NATION OF LANGUAGE: Strange Disciple
Nation Of Language si načasovali svůj vstup na scénu na tu nejhorší dobu, na jaro roku 2020. Přesto s debutovou deskou Introduction, Presence slavili nečekaný úspěch. Portál Paste jejich první album nominoval do Top50 nejlepších desek roku! Rozruch okolo trojice podpořila ještě lepším následovníkem … Číst dál…
VIRTA: Horros
Skandinávský jazz nemá hranice. O tom nás dnes a denně přesvědčují nejen zavedení protagonisté vydávající na prestižních labelech ECM, Rune Grammofon, Hubro nebo Jazzland Recordings, ale i řada interpretů, kteří ohýbají jazzové nápady v ambientní, avantgardní, rockové, nebo dokonce popové skořápce. Finskou trojici Virta nemůžeme … Číst dál…
Michal Šanda: Generál v umyvadle plném blues
Michal Šanda se stal vlastní knihou. I tak lze vidět úctyhodný svazek jeho textů, pravého knižního macka – na způsob žaltáře či kuchařky – který v červeném plátně vydaly Větrné mlýny. Na hřbetu té sympaticky rudé cihly totiž stojí: Michal Šanda. A daleko drobnějším písmem titul: … Číst dál…
Andreas Kotte: Dějiny divadla, úvod
Kde začínají dějiny divadla? je oprávněná a v kontextu divadelní vědy stále důležitá otázka, kterou (si) v první kapitole klade Andreas Kotte, německý teatrolog a profesor na univerzitě v Bernu. Netýká se pouze předmětů, materiálů a kulturních praktik, ale i metod, divadelní historiografie a teorie. Ukazuje a dešifruje, jak může vypadat … Číst dál…
Luisa Ziková: Palte mou duši!
V pražském Dybbuku navázali loni na legendární řadu Květy poezie, co fungovala pod křídly Mladé fronty v letech 1958 až 2008. Dybbukovský pandán, graficky zpracovaný Kateřinou Piňosovou, se jmenuje Opium poezie. Zatímco ve Frontě vydali za to půlstoletí přes dvě stě čtyřicet svazků, v Dybbuku … Číst dál…






















