Svět naruby!
Punk a komika? Jdou tyhle dvě položky vůbec dohromady? Absurdní, humorná, ironická, nebo dokonce naivní či naivně stylizovaná sranda v protestním rámci? Protisystémové angažmá špikované vtipem? Funguje tady kontrapunkt, posiluje, vyživuje jedno druhé – anebo spíš jedno druhé popírá, znevažuje, rozmělňuje? Jak to bylo od počátku, tedy od druhé poloviny sedmdesátek…
Fug You! XXVI.: Ven, běsi, ven
Naposledy jsme si přiblížili třetí album The Fugs, vydané v podstatě bez vědomí kapely u značky ESP, zároveň jsme nakousli spolupráci s vydavatelstvím Atlantic, kdy skupina sice natočila sjednané album, ovšem firma jej z cenzurních důvodů odmítla vydat, a celá spolupráce tak skončila. Popsali jsme i další námluvy, tentokráte s…
Matěj Zikmund: Svědek výtvarného dialogu velkoměsta
K obrazům Matěje Zikmunda jsem se dostala náhodně, když jsem rolovala Facebookem. Páni! Zastavila jsem ubíhající příspěvky, jako bych chtěla zatáhnout za záchrannou brzdu, a pár obrazů přefocených pro facebookový příspěvek mě přimělo, abych si řekla, že bych je chtěla vidět naživo. Matěj říká skromně, že nemá aťák, jen pokoj, ve kterém…
Nejsem jen múzou a objektem touhy
Z monitoru na mě svítí fotografie z roku 1930. V kravatách a kvádrech na mě upřenými pohledy hledí Tristan Tzara, Paul Éluard, André Breton, Hans Arp, Salvador Dalí, Yves Tanguy, Max Ernst, René Crevel a Man Ray. Sekce komentářů pod fotkou mě pobaví: Panteon surrealismu! Tolik talentu! Cool kluci, krásná…
Derealizace světa: Surrealismus ve filmu
Zkraje devadesátých let mi jeden chlapík u automatu s kávou na bezelstnou otázku „Co je to ta postmoderna?“ po jediném potáhnutí z cigarety vystřelil jasnozřivou odpověď „Všechno, co je po moderně, to dá rozum.“ V předsálí dnes už zrušeného starobylého kina Walker Cinema v Minneapolis jsem se tenkrát styděl Davidu Lynchovi, což byl…
Surrealismus a fotografie: Cesta ke každodenně prožívané realitě
„Fotoaparát má oko, které vidí způsobem, kterým lidské nedokáže.“ László Moholy-Nagy, Malerei, Fotografie, Film, 1925 Pro fotografii jako médium jsou dvacátá a třicátá léta 20. století (tedy doba vzniku i internalizace surrealistického hnutí) mimořádně důležitým obdobím. Fotografie přestává být definitivně divem 19. století a zejména po první světové válce se…
Jaromír Plachý: Klidně nakreslím postavičku s pěti pinďoury!
Narodil se v roce 1986 v Mělníku, vystudoval filmovou a televizní grafiku na VŠUP v Praze. Je výtvarníkem pro malé, menší i nejmenší. Pracuje s infantilně stylizovaným rukopisem, modeluje expresivně-primitivistické postavičky v družném hovoru s vybranými reprezentanty zvířecí a rostlinné říše. Kresbu prodlužuje knihou (nejčastěji ve dvojici s Janem Nejedlým), knihu animací, animovaný…
Puce Mary: Tepající srdce mezi sonickými výbuchy
Kdo by to byl ještě nedávno tušil, že extrémní tvorba industrialistů Whitehouse nebo Merzbow si najde o několik dekád později své následovníky? Dánská umělkyně Frederikke Hoffmeier, kterou hudební svět zná jako Puce Mary, si vybudovala reputaci především skrze intenzivní živá vystoupení, která původní industriální impulzy posouvají do nových poloh. Ty…
Bogusław Schaeffer: Vše, co může být v hudbě, je hudba
Bogusław Schaeffer (6. června 1929, Lvov – 1. července 2019, Salcburk) – skladatel, muzikolog, hudební kritik, dramatik, výtvarník, filozof, pedagog – zanechal neuvěřitelný odkaz v oblasti současné hudby ve střední a východní Evropě i mimo ni. Nově vzniklý soubor Re-Patched ve složení Alexandra Wtorek, Orsolya Kaincz, Elia Moretti, Marcell Csuka, Pavol…
Otomo Yoshihide: Dělat hudbu skrze naslouchání neexistujícím věcem
Po pilných letech, které legenda japonské nekonvenční a experimentální hudby Otomo Yoshihide věnovala projektům na podporu lidí postižených v roce 2011 fukušimskou katastrofou, opět v plné síle koncertuje, jako za starých časů. A tak jsme se konečně i v Čechách dočkali jeho živých vystoupení – nejdřív sólových před pěti lety v Praze, Pardubicích a…
Postila
Když Zuzana, nikoli v lázni, ale v přízni, a to mojí, poprvé viděla Bruno Kreiského (Kreiští původně vlastnili „Znojemské okurky“), poděkovala mu za azyl a oba účastníci toho spontánního aktu se objali. „Vy jste ten nejlepší,“ pravila Zuzana a měla pravdu pravdoucí. Když o spoustu let později táž Zuzana osobně uviděla Franze Vranitzkého, i jeho pochválila, a to svrchovaným právem…
Ad hot
„Jsem skladatelka, která taky hraje na klavír. A někdy mám pocit, že bych měla na pódiu nosit ceduli s nápisem ,Napsala tu hudbuʻ.“ Pravda, zatímco na její jméno naráželi příznivci jazzu pod názvy skladeb na deskách Paula Bleye, Georga Russella nebo Jimmyho Giufreho už od konce 50. let, jako instrumentalistku, natož šéfovou různých sestav, od komorních až po big band,…
Uchamžiky
Jsou trendy, u kterých si nejsem jistý, jak moc jsou „byznysové“ a jak moc „umělecké“. Často to bývá od každého trochu, ostatně se to nevylučuje. Už je docela běžné, že téměř každá nová deska vychází zároveň jak v normální, tak v nějaké té deluxe variantě s pár písničkama navíc. Pokud vyjdou obě verze zároveň – a jsem velký fanda – není co…
Gabriela Vermelho: Rok ticha
Jedno z nejsilnějších tuzemských alb roku 2023 natočila Gabriela Vermelho. Název Rok ticha se váže ke covidové pandemii, což autorka komentuje slovy: „Období covidového zmatku bylo pro […] mne obdobím velkého klidu a zastavení se nejen zvenčí, ale hlavně uvnitř mne. Měla jsem štěstí, že jsem mohla dělat práci, kterou miluji…
Dávid Kollár: Neznámý strach Za zamrznutým oknom
Dávid Kollár nebo chcete-li nyní častěji mezinárodně bez čárek, je jedním z nejoriginálnějších federálních kytaristů, což loni potvrdila výborná deska s trumpetistou Arve Henriksenem Where Are They? Loni však vyšla ještě jedna Kollárova nahrávka, minialbum Neznámý strach s hudbou k dokumentu o pandemii. Všech osmnáct krátkých skladeb je vzhledem k tématu filmu v pomalejším tempu…
AQ&F: 2nd Life
Po dvou letech od skvělé desky Roan (viz UNI 12/2021) je Arnaud Quevedo se svými výsostně talentovanými přáteli zpět s novinkou, která si zaslouží přídomek ohromující. Řídicí pan učitel Quevedo od roku 2018 vyučuje soudobou hudbu na konzervatoři v La Rochelle a vystavěl čtyřdílnou suitu 2nd Life jako rozprostřenou, nevázaně dělenou…
Chraplavé chorály: Roman Szpuk
Co si asi představí čtenář, když uvidí titul této knihy? Náboženské písně, které pěje drsné hrdlo? A kde? V kostele? Na bojišti? Něco tady nesedí. Při bližším zkoumání je ten název ale náramně povedený. Stejně jako u jiných autobiografických próz Romana Szpuka: tituly A zavaž si tkaničky (2016) a Klika byla…
Konstruktivní tendence. Mezi napětím a křehkou stabilitou: Pavel Kappel (ed.)
Konstruktivní tendence – tak se jmenuje katalog, který vyšel jako postskriptum ke stejnojmenné výstavě, co běžela v lounské Galerii Benedikta Rejta na přelomu minulého a letošního roku. Editorem je kurátor Pavel Kappel. Vrací se v tomhle bohatýrsky pojatém projektu k jednomu z výrazných a dodnes rezonujících fenoménů světového výtvarného umění šedesátých let:…
BARVY SOUČASNOTI: Stanislav Struhar
Jak to ten Stanislav Struhar vlastně dělá? Píše průzračné texty, které se zdánlivě skládají z každodenních, představitelných situací. A zároveň vynikají zvláštní magií… Ve své další knize přeložené do češtiny nabízí tři příběhy. A možná jedním z klíčů bude název prvního příběhu: Důvěrně známé barvy ciziny. V „obyčejnosti“ toho titulu a zároveň…