Joonas Sildre: Mezi dvěma zvuky
Joonas Sildre (1980) je estonský komiksový tvůrce, ilustrátor a grafický designer. Ilustroval desítky dětských knih. Mezi jeho pracemi vyniká grafický román Mezi dvěma zvuky (2018), který zachycuje život estonského skladatele Arvo…
Tim Eriksen: Mým úkolem je zlomit vám srdce
Ale bez obav. Brilantní interpret té nejdřevnější roots music i aktuální písničkář zároveň nechce uvrhnout posluchače do deprese. To spíš dojmout, pohnout a nadchnout. V rozhovoru před plánovanými koncerty 26. července v rámci festivalu Colour…
Folkové prázdniny: Hudba s čistými úmysly
Přijedete do Náměště nad Oslavou a hned vám přijde, že je tu všechno jinak. Jako by tu nepořádali festival, ale rodinný piknik s vytříbeným hudebním programem. A zrovna na ten můžeme i letos vzít jed. Jste…
Za flamencem do Sevilly, s mezipřistáním v Íránu: Dva íránští umělci pokřtili svá alba ve stejnou dobu: zpěvačka Farnaz Ohadi v Seville, Shahab Tolouie v Praze. Jejich společnou inspirací je flamenco.
Flamenco se dnes nehraje jen ve Španělsku, ale díky osobnostem, jako byl kytarista Paco de Lucía, se žánr stal mezinárodním hudebním jazykem. Zpěvačka Farnaz Ohadi je původem z Íránu, a flamenco navíc…
Malé festivaly, jezdi jen na malé festivaly…
… říká si autor tohoto textu, který ani velké akce nevynechává, ale pro malé festivaly má slabost. Následující text je koláží z rozhovorů s organizátory malých, převážně hudebních festivalů, připravovaných takříkajíc na koleni, pro radost,…
Tajné písně Itálie: Jak lovec bluesmanů mapoval před sedmdesáti lety mizející hudbu italského venkova
Itálie je kolébkou opery, ale skvěle se tu daří i jiným žánrům. O znovuobjevení lokální tradiční hudby se zasloužil americký folklorista Alan Lomax (1915–2002), jehož proslavily terénní nahrávky bluesmanů z amerického Jihu. Po 2. světové…
Fug You! XXXII.: Když má fízl pravdu
V posledním pokračování jsme to společně s ostrými hochy od policie pořádně nandali všem těm máničkám a hippíkům a vyhuleným pošukům, můžeme se tedy zevrubněji podívat na žeň, jakou ten divoký chicagský týden a běsnění všech…
Francouzské delikatesy: Efemérní plody pařížského podhoubí REcyclerie, Cité fertile a Ground control
Struktura města je organická jako shluk propletených vláken. Podobá se neuronové síti či ji lze přirovnat k neviditelnému podhoubí lesa. Metafora mi vytanula na mysli v roce 2002, kdy rozbahněná Vltava zalila pražský Karlín.…
František Matula: Malíř s rýčem a krumpáčem
Františka Matulu znám mnoho let. Je lékař, houslista, malíř, zahradník a občas si odskočí do sklárny, aby vytvořil sem tam nějakou plastiku. Jeho obrazy jsou kaleidoskopem pozemských i mořských krajin, často si…
Karel Vepřek: Služebníček
Zevrubný rozhovor s Karlem Vepřekem jsem plánoval dlouho. Vlastně jsem tu myšlenku nosil v hlavě od chvíle, kdy vydal roku 2018 překrásné album Blázen jsem ve své vsi se zhudebněnými básněmi Bohuslava Reynka.…
Klez Brandar: Čeština je můj půltý jazyk
Klez Brandar z Bretaně je světoběžník, fotograf, skejťák a muzikant, který se před deseti lety usadil v Praze. Je autorem cyklu dokumentárních portrétů Bydlíte tady na Žižkově? a spoluautorem dvou knih vytvořených s básníkem Marko Luthem. Kdy jste přišel do Prahy a proč jste se tady usadil? … Číst dál…
Fedor Gál: Budoucnost je z principu nepředvídatelná
Fedor Gál (1945 v Terezíně). Prognostik, sociolog, revolucionář, předseda Veřejnosti proti násilí, nakladatel, novinář. Po tři roky vystupoval se „sociálně kritickou“ slovensko-maďarskou kapelou Drť (též na festivalu Alternativa). Z té byl pro názorové rozpory týkající se Blízkého východu vyloučen. Sešli jsme se v žižkovské vinotéce, kde ve … Číst dál…
Jiří Imlauf: Psát písničku měsíc asi není moc cool, co?
Po rozpadu populární rockové kapely Houpací koně se její leader Jiří Imlauf našel v mnohem komornějším výrazu. Jako de facto sólový písničkář natočil „s trochou pomoci přátel“ album Teď, které nejen já považuji za pozoruhodnou událost letošního roku. V Čítárně Unijazz, obklopeni knihami, po kterých Jirka neustále pokukoval, jsme se … Číst dál…
Ondřej Kyas: Vytváření paralelního světa
Nejlíp se prý cítí v pozici sidemana, ale přesto už mu letos na jaře vyšlo čtvrté sólové (dvoj)album. Hraje na několik nástrojů, aranžuje, učí, zpíval ve sboru, skládá hudbu napříč žánry, a to jak tu moderní, tak i tu tzv. „vážnou“. Z rozhovoru jsem odcházel trochu s pocitem marnosti, … Číst dál…
Dorota Barová: Mám ráda, když se písničky obouchají
Jedním z nejlepších koncertů letošního festivalu v Boskovicích bylo pro mě vystoupení zpěvačky a violoncellistky Doroty Barové s kytaristou Miroslavem Chyškou v krásném prostředí boskovické synagogy. Už tehdy zaznělo několik Dorčiných nových písní z chystaného alba v českém jazyce, což je u této doposud převážně polsky zpívající písničkářky překvapivé. … Číst dál…
Beata Hlavenková se umí ohánět
Vydávat tři alba prakticky zároveň, to vypadá jako přímá a rychlá cesta k vyhoření nebo alespoň menšímu kolapsu. Ale kdepak, Beata působí v cílové rovince pracovního maratonu jako vždy vitálně a pozitivně, i když o vyčerpání se v rozhovoru zmíní. „Jen se to tak sešlo,“ konstatuje k souběhu … Číst dál…
Pěnice a pěníci aneb Jazz a jeho odnože zpoza mikrofonů 13: Kandace
Už tu byla řeč o José Jamesovi, který mimo jiné nahrál před časem poctu Billie Holidayové. A nebyl první ani poslední. Například letos vysekla Billie hodně specifickou albovou poklonu Kandace Springs. I když třeba poznamenat, že ne tak docela z vlastní iniciativy. A že ona … Číst dál…
Bruno Ferrandis: Pro mě je Josef K. Kafkou
Operu Philipa Glasse Proces (recenzi najdete v kuléru) nastudoval s členy operního orchestru Národního divadla moravskoslezského francouzský dirigent Bruno Ferrandis, který klade důraz na uvádění soudobé hudby. Nastudoval díla Salvatore Sciarrina, Klause Langa i Petra Kotíka nebo Michala Rataje. Dvanáct let stál v čele kalifornského … Číst dál…
Randy Newman: Od Vidláků k Putinovi
Randy Newman (nar. 1944) je u nás pravděpodobně nepříliš známým, nicméně prvoligovým americkým židovským hudebním umělcem hned ve dvou zcela odlišných žánrech – jednak intelektuálsky pronikavé a lakonicky podané sžíravé politické písňové satiry pro opravdové fajnšmekry, a jednak Oscarem a nesčetnými nominacemi na cenu Emmy ověnčeným … Číst dál…
John Taylor: Tramonto
My, posluchači, máme tu výsadu, že když významný muzikant nežije, jeho vydavatel při nějaké příležitosti dokáže v páscích vyhrabat neznámé interpretovy nahrávky, a nám ho tak v plné síle posmrtně připomenout. John Taylor, pianista a později také hráč na elektrické klávesové nástroje, pochází z anglického Manchestru (1942–2015). … Číst dál…
Postila
Martin Hilský, mnou dekorovaný laureát ceny Nadace Český literární fond za překlad, promine, ale já si vzpomínám, že v překladu Erika Adolfa Saudka, nebo snad Matěje Kuděje, v závěru Hamleta norský princ Fortinbras káže: „Hamleta ať nesou čtyři bojovníci a děla nechť střílí.“ … Číst dál…
Ad Hot
Máloco způsobuje v poslední době takové veselí, ale bohužel i jiné stavy, jako až seriálově přicházející informace o přičinlivém šukání bývalého kancléře Mynáře po Hradě a Lánech. Že když mu čertvíproč vyhořel srub u jeho vleku v Osvětimanech a přesto mínil kasírovat lyžaře lačnící po občerstvení, nechal z prezidentských útrob … Číst dál…
Ad Hot
Miles Davis v autobiografii vypráví, jak hrál roku 1953 v Chicagu a volala mu sestra s upozorněním na místního pianistu Ahmada Jamala, že by ho mohl zajímat. „Když už jsem tam byl, šel jsem si ho poslechnout. A on mě úplně odrovnal. Pojetím prostoru, lehkostí úhozu, skromností … Číst dál…
LABELLE: Noir Anima
Se jménem LaBelle mají pamětníci spojenu stejnojmennou americkou dívčí funkovou trojici. V současné době ale pozornost k tomuto jménu přitahuje elektronický producent a skladatel Jeremy Labelle. Ten je rozkročen mezi dvěma poměrně odlišnými světy – světem minimalistického techna, a kvůli svým kořenům i světem hudebního … Číst dál…
Emil Viklický / Imogen Ryall: Songs
S přední současnou britskou jazzovou zpěvačkou Imogen Ryallovou se Emil Viklický seznámil přes příležitostného spoluhráče, saxofonistu Juliana Nicholase, v jehož kapelách zpívá. Petr Dvořák je současným kontrabasistou Viklického, bubeníkem nahrávky je Eric Ford. Když se zpěvačka seznámila s Viklického hudbou, sama přišla s nápadem … Číst dál…
JEREMY DUTCHER: Motewolonuwok
Kdo operního zpěváka a klavíristu z kanadského indiánského národa Wolastoq/Maliseet zná, nezaváhá ani tentokrát. Kdo ještě ne, celkem brzy zjistí, o co dosud přicházel. Vystudovaný antropolog v ničem neodpovídá archetypu indiánského umělce, vedoucího dialog skrze pow wow: aktivista queer komunity Two Spirits se před … Číst dál…
Mater speciosa: Jean-Gaspard Páleníček
S chutí uvažuji nad českými filmy, jak bych je asi vnímal jako cizinec. Sbírka Jeana-Gasparda Páleníčka umožňuje zažít takový experiment – nebo spíše vystoupení ze své zkušenosti – v poezii. Autor je Čech i Francouz zároveň, sbírka ostatně vychází francouzsky a s českými překlady. Páleníček roky působil … Číst dál…
Od Armstronga k Bécaudovi: Michal Bystrov
Michal Bystrov už mnohokrát osvědčil, jak skvělým je hledačem zasutých informací z historie populární hudby, archivním molem či spíš chrtem běžícím po sebeslabší stopě a zároveň poutavým vypravěčem. Na jeho knižní sérii Příběhy písní se právem snesla záplava pochval. Ovšem veledílo (když se u nás napíše ‚veledílo‘, … Číst dál…
Každý den je nový. Komiksový deník: Lucie Lomová
Lucie Lomová rovná se Anča a Pepík. A naopak: Anča a Pepík rovná se Lucie Lomová. Autorka – jedna z nejúspěšnějších českých komiksářek po roce 1989, kreslířka a scenáristka v jednom, ročník 1964, absolventka dramaturgie na pražské DAMU – se z té rovnice pokoušela vyvléknout několikrát, důrazem na zcela jiná … Číst dál…