Pěnice a pěníci: Kurt Elling
Nestal se policistou denně hlídkujícím na koni v chicagském Grant Parku. Jak si přál coby dítě. A kdy ovšem netušil, že ho k životní dráze nepřímo vede otec, učitel hudby v tamní škole. Přidělivší ratolestem nějaký instrument. Nejstaršímu synovi violoncello, dalšímu klavír, dceři harfu a Kurtovi housle. … Číst dál…
Justin Lavash: Nikdy jsem netoužil být rock star
Justin Lavash žije už před dvacet let v Česku, momentálně v Teplicích. Zrovna vydal nové album Witness, na kterém zúročuje opravdu nelehké životní období. „Na titulní skladbě jsem začal pracovat už v roce 2015, ale nemohl jsem ji dokončit kvůli vážným zdravotním potížím, kterým … Číst dál…
Jan Brabec: Žili jsme si svůj vlastní sen
Plastic People of the Universe mají pod „krycím názvem“ PPU za sebou roční rozsáhlé turné Egon Bondy Tour 2024 k padesátiletému výročí nahrání debutového alba Egon Bondy’s Happy Hearts Club Banned. Hlavní část činnosti sestavy nově poskládané z bývalých členů kapely tím skončila, … Číst dál…
Věčnost je denně o den kratší…Imaginární rozhovor Vojtěcha Lindaura s Vlastimilem Třešňákem o nové desce VT + Temporary Quintetu Happy Hour
VT: /volá na střechu/ Tak jsem tu s tím Cé Dé, Vojtěchu! VL: /volá ze střechy/ Vlastimile, my tady, díkybohu, nemáme CD přehrávač! Řekni něco o textech, vysvětli je. O čem je úvodní skladba? HAPPY HOUR VT: Happy Hour je příběh mého bratra, indiánským … Číst dál…
Michal Němec: Baví mě vracet se domů
Michal Němec, frontman skupin Jablkoň a Krajina Ró, oslavil vloni význačné půlkulaté narozeniny. Připomněl je jednak velkým listopadovým koncertem v městské knihovně, jednak albem příznačně nazvaným 5×15, které je unikátním projektem, na němž se sešli muzikanti z obou jeho kapel. Když Michal přijel na následující … Číst dál…
Ľahká Múza. Nevyzpytatelné cesty dcer Diových
Ľahká Múza, nesporná stálice slovenské alternativní scény, loni vydala album Piesne ticha. A letos se chystá mimo jiné na dvě akce Unijazzu, koncert 12. dubna v pražském Kaštanu a také na červencové hraní v rámci festivalu v Boskovicích. Dost důvodů k rozhovoru s osobitou zpěvačkou Gudrun. Vedle povídání o hudbě samé, … Číst dál…
Caspar Brötzmann: Na kytaru hraju kvůli Led Zeppelin
Kdo na začátku devadesátých let slyšel v pražském Bunkru trio Caspar Brötzmann Massaker, nikdy na to nezapomene minimálně kvůli extrémní intenzitě, které pohltila všechny. Navršené stacky marshallů mu umožňovaly neustále pracovat se zpětnou vazbou. Výsledkem byl hutný kytarový noise, kdy byl zvuk důležitější … Číst dál…
Marilyn Crispell: Je zajímavé dělat nové věci
V listopadu v sále pražské konzervatoře vystoupilo jazzové Trio Tapestry neúnavného saxofonisty Joea Lovana nabízející komorní jazz. Soubor vydal u značky ECM tři výborná alba, poslední je Our Daily Bread. Na piano v triu hraje jedna z nejlepších a nejoriginálnějších pianistek posledních čtyřiceti let Marilyn Crispell, která … Číst dál…
Stuart McCallum: Dát prostor tichu
Britský kytarista Stuart McCallum patří mezi nejvýraznější postavy současné jazzové a ambientní scény. Jako člen The Cinematic Orchestra spolupracoval na ikonických albech a koncertoval po celém světě. Jeho sólová tvorba propojuje jazz s minimalistickou elektronikou, zatímco v duu The Breath s irskou zpěvačkou Ríoghnach Connolly přináší hluboce … Číst dál…
Gabo Naas: Jihoamerické rytmy z berlínského kotlíku
Gabo Naas, kytarista z Argentiny, vytváří s desítkami dalších hudebníků latinskoamerickou oázu v multikulturním Berlíně. Naas se narodil na jihu Patagonie v přístavu Puerto Santa Cruz, odkud je to necelých 300 km k atlantickému vyústění Magalhãesova průlivu. Vyrůstal s latinskoamerickou lidovou hudbou, později v Buenos Aires vedl ansámbl … Číst dál…
Postila
Doporučuji jednomu každému, aby si přečetl Psychologii davu od Le Bona. Doufám, že mu nekomolím jméno, jak to činíval filozof Vladimír Borecký. Ten například Josefu Kroutvorovi, rovněž filozofovi, říkal Krautwurm. Ostatně Kroutvor si jméno komolil sám. Dokud jsem mu to osobně nezatrhl, … Číst dál…
Ad hot
Před lety jsem to napsal do sborníku k Jiřího pětasedmdesátinám. Tedy Černého (Po stopách Velkého mokasína, Galén 2011). A jde o věc podle mého zásadní. Totiž že to byla osoba velmi veselá, vtipná, humor, komické situace a vyprávění vyhledávající a sama mnohdy produkující. Jenomže v psaní … Číst dál…
Uchamžiky
Dnes bych tu rád zavzpomínal na příjemný koncertní zážitek tohoto jara, letenský minifestival VJEŽ fest. Vystoupila Františka, Anna Vaverková a Malej Péťa. Pozoruhodné bylo už jen složení naší výpravy: já, Bárka, naše mladší, sedmiletá dcera Anežka, a její o rok starší kamarádka Dorka. (Naše starší … Číst dál…
Vince Clarke: Songs of Silence
Elektronik Vince Clarke se veřejnosti představil už v několika podobách a slavných projektech. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat první album Depeche Mode, Yazoo nebo Erasure. Před lety překvapil minimalisticky tanečním albem ve spolupráci s Martinem Gorem z Depeche Mode. Jeho nový počin ale zaskočí možná … Číst dál…
Josefine Lindstrand
Švédská zpěvačka Josefine Lindstrand je známá i spoluprací s britským kapelníkem Djangem Batesem či americkým skladatelem Urim Cainem, s oběma vydala po dvou deskách. U nás jsme ji zaregistrovali především kvůli hostování s Davidem Dorůžkou (Silently Dawning, 2008) i koncertům v rámci Bohemia Jazz Festu 2009. Ve vlastní tvorbě … Číst dál…
THE BLADDERSTONES: Toilet Fame
Netuším, proč se deska jmenuje Toilet Fame, proč jsou fotky na obalu CD vyříznuté do siluet záchodových mís a proč kapela dotáhla fór vymyšlením DIY labelu Urinal Records. Zřejmě to souvisí s Močovými kameny v názvu power tria, možná našli hudebníci jméno skupiny napsané … Číst dál…
Jiří Plocek: Píseň jako symbol / Po stopách fenoménu lidské kultury
Po letmém pročtení by šlo nové knize Jiřího Plocka leccos vytknout. Autor rozdělil spis na dvě části. V první, nazvané prostě Symbol, nastiňuje funkci písně jako jednoho z důležitých symbolů pro animal symbolicum, jak trefně definoval náš živočišný druh novokantovský německý židovský filosof Ernst Cassirer … Číst dál…
Bella Ciao: Jacopo Tomatis
Bella Ciao, Sbohem krásko, patří k nejnahrávanějším italským písním, coververze natočili Tom Waits, Manu Chao, existuje dokonce česká verze otextovaná Michaelem Prostějovským s typicky nemastným-neslaným názvem Květy pláčou. Loni se Bella Ciao stala hymnou protestů v Iránu po politické vraždě dvaadvacetileté kurdské ženy Mahsy … Číst dál…
Velká bílá tůň, Petr Mano
Na obálce té knihy je chlap, který vypadá jako neworleánský bluesman. Ovšem podle jejího obsahu je jasné, že je to jeden ze životem otřískaných opilců, jimiž se kniha jenom hemží. Každý starý opilec přece vypadá jako bluesman a leckterý bluesman zase jako … Číst dál…