Nekompromisně avantgardní divadelník Miroslav Bambušek se kromě svých formálně uvolněných jevištních „jízd“ soustavně věnuje také tématům znepokojivým po stránce obsahové, paradokumentární opusy ekologické vystřídalo mapování osudů významných osobností disentu a protikomunistického odboje, v pražském Studiu Hrdinů tvůrce představil před časem Kacířské eseje Jana Patočky (stále ještě jsou na repertoáru). Novým…

Patrick Sky, vl. jm. Patrick Linch. 2. 10. 1940, College Park, Georgie, USA – 26. 5. 2021, Asheville, Severní Karolína, USA. Důležitá alba: Patrick Sky (Vanguard 1965), Reality Is Bad Enough (Verve Forecast 1968), Photographs (Verve Forecast 1969), Songs That Made America Famous (Adelphi 1973), Two Steps Forward, One Step…

Americký skladatel a multiinstrumentalista Anthony Braxton vystupoval poprvé v Praze v roce 1984 na mezinárodním jazzovém festivalu s kvartetem, kde mu byli souputníky pianistka Marilyn Crispell, basista John Lindberg a bubeník Gerry Hemingway. Byla to divoká jízda, ale i v ní je jasně cítit Braxtonův smysl pro koncept a systematičnost.  Ostatně už v roce 1967…

Naskýtá se otázka, co si vlastně v současné době představit pod pojmem free jazz? De facto asi téměř cokoliv, co se vymyká standardu a nesnaží se ani takto být zaškatulkováno. To jednoznačně naplňuje dramaturgie českého Free Jazz Festivalu, který k nám už léta přiváží mnohdy zcela věhlasné muzikanty z celého světa a přesto…

V den dvacátého výročí teroristických útoků na New York se v Divadle Archa uskutečnil ve spolupráci s projektem Hudba v souvislostech koncert, který reflektoval tyto události nejen přímo, ale i v širším kontextu. V první části tak zazněla starší díla žijícího „klasika“ Steva Reicha v podání vskutku famózního smyčcového kvarteta Fama Q, která dokazují, že jeho tvorba…

Při pohledu na Noční obraz nás může uchvátit hned několik plánů, ale nejnápadnější jsou dva. Zaprvé, jak je malba dokonale mišíkovská. Nejen nezaměnitelnou interpretací, ale protože destiluje vše dobré, co Vladimír Mišík vždy uměl: Neslovansky odlehčený a v provázaném frázování hladce plynoucí „autobiografický“ blues rock v Krok sun krok. (Mimochodem,…

První říjnové pondělí je zasvěceno mezinárodnímu dni architektury. Slaví se i v České republice a na Slovensku především v podobě festivalů Den architektury a Film a architektura. Na komentované procházky, diskuse, promítání a mnoho dalšího můžete díky spolku Kruh vyrážet po celý týden. Se zakládající členkou Kruhu, architektkou Marcelou Steinbachovou jsme…

Vykročit ze zajetých kolejí je v hudbě něco, co se nejen cení, ale je to i jasným důkazem invence neboli faktu, že dotyčný má stále co říct. Přesto si mnozí, obzvlášť s postupujícím věkem na svých dobytých kótách spíš lebedí, a jen bez riskování upevňují své pozice. Ctib je v…

„To je tak krásný nápad, spojit se na této úžasné řece,“ pronesl Yo-Yo Ma, česky (!), a měl pravdu. Loňský, epidemiologickými opatřeními vynucený nápad ředitele festivalu Struny podzimu Marka Vrabce vrátit na hladinu Vltavy „benátské slavnosti“ hudby, prověřený koncertem Hope For Prague, fungoval i rozšířený na celý festival Prague Sounds,…

Velký zázrak, nebo spíš spousta labour of love, že v čase i prostoru stylově nomádský, virovým importem z Říše středu posouvaný festival Respect je stále stejně kvalitní, zajímavý a veskrze milý. Dramaturg Borek Holeček se sice musel i letos omezit na hosty usazené v relativně blízkém zahraničí, spolehnout na spřátelené interprety a počítat…

Když čtete tuhletu větu, uprostřed tvůrčího vznětu, dokončuji vznosný román. Ne podložku pod otoman. To jsem odpřisáhl ondy, kdy vážila zlatá žíla kilopondy. Post illa verba dodávám, že má lebka je hebká. Není nerozbitná, jak měla za to má bytná, když jsem jednou v Londýně přes nejlepší styky ocitl se nevinně v centru šlamastyky. Gillian Weiss, než ji ďas majz,…

Jednou z mých nejoblíbenějších německých sedmdesátkových kapel je Harmonia. Vlastně nejen sedmdesátkových. A když na to přijde, tak nejen německých. Nenápadná skupina, která v době svého fungování vydala jen dvě alba a pak se v tichosti rozpadla. Nenápadná, ale ve své době považovaná skoro za superskupinu. „Nenápadná superskupina!“ – ideální titulek, kdyby o nich někdo psal třeba článek. Vznikla tak,…

Japonsko. Fascinující země. Z mého středoevropského pohledu jedna z nejexotičtějších možných. Naprosto odlišná kultura, popkultura, jazyk, kuchyně i ostatní místnosti. V dětství jsem hltal jak knížku 99 zajímavostí z Japonska, tak seriál Sokol, strážce noci. Navíc jsem v Japonsku nikdy nebyl (je to opravdu z ruky), takže pro mě jeho exotika nemá šanci jen tak vyprchat (v nejbližší době se…